Jak to tenkrát začalo, aneb vznik Řádu Lakriských rytířů

     Bylo nebylo, dávno tomu (v únoru 2001). Země Lakris zmítaná útoky temných sil začala ztrácet víru v bohy, neboť její bohabojné obyvatelstvo umíralo po stovkách četnými ataky démonů, skřetů a lapků.  Když při malé místní půtce byl napaden dostavník tlupou krvelačných lapků, kteří zamordovali všechny cestující i kočího (scénku zcela věrně odehrála na naší hale skupina scénického šermu). Banditi začali obírat o šperky mrtvé  a nalezli půvabnou dívku (Evka) chvějící se strachy. Lapkové se dohodli, že než posledního svědka podříznou, tak si ještě užijí… A to byla poslední kapka v poháru trpělivosti boha Borona. (Toho hrál Hozy, jenž Evičku strááášně miluje a při představě v co by se scénka mohla zvrhnout se rozhodl urychlit děj). Zem se zachvěla a božské kůry začaly pět andělské chorály. Loupežníci se lekli a preventivně dívku nejprve probodli, že si prý užijí později než vychladne). Čas se zastavil. Bůh v oparu mlžném obhlédl krajinu a pravil:

     Tu zahřmělo a zem pukla. Bohyně Lims-Kragma vyslyšela prosbu boha Borona a otevřela brány podsvětí. Z té vyšli na svět hrdinové starých časů, které Boron povolal. Předstoupili před postavu vyzařující nesmírnou moc a v pobožné úctě poklekli a sklopili zrak k zemi. Nastalo hrobové ticho. Zem se znovu zacelila a nebylo slyšet nic než šumění korun stromů, které přihlíželi nevídané události. Bůh tasil přenádherný mitrilový meč zdobený úchvatnými runami. Zdvihl meč nad hlavu a ten se rozzářil ve slunečním jasu. Postupně přistoupil k jednotlivým hrdinům a mečem se na plocho dotkl jejich ramen a hlavy. Pravil:

Ty Derone – povstaň a žij!
Srdcem z Lakrisu se zlem se bij!

Ty Akire – povstaň a žij!
Teď jsi Sirem z Lakrisu. Sni a čerpej sílu ze svých snů!

Oberone, vládče meče, všude kolem krev poteče.
Až Sir z Lakrisu Oberon, na zlo svede první hon!

Ty Šeroplášti, jež střídáš plány.
Jak hřešit, přesto se ctí a ani kousek hany – Teď jsi Sirem z Lakrisu!

Ty Ferri, ty bratře v boji!
Povstaň, přijmi svátost moji. Staň se Sirem z Lakrisu, neb tebe se temnota bojí!

Čas se krátí a vy svatí, běžte bloudit stínem smrti.

 Běžte učit žáky svoje, utište zlé nepokoje.
 Lakris padl, Drogad leží, Sahara se brání ztěží.

 Vstaňte, běžte, utíkejte! Rozšiřte řád a Váš lid,
 jež o klidu a míru bude s vámi snít.

     Vždy když nový rytíř povstal obdržel od Derona meč, jako odznak svého nově získaného stavu. Když i poslední slova zazněla, bůh se rozplynul a čas se opět rozběhl. Tu strnulí lapkové vrhli se jak lační šakali na zkoprnělé mistry. Však meče zazvonili svou píseň smrti a do náruče Lims-Kragmy se tentokráte jeden po druhém propadli lotři darební (tedy ti lapkové). Ukázalo se, že Rytíři Lakriští nic nezapomněli  ze zručností svých dávných. Poté co pohřbili těla přepadených nebožáků, vydali se mistři do vísky Craft, kde zasedli ke své první poradě.

     Víra v právo a spravedlnost se ten den mezi prostý lid navrátila. Zpráva o zjevení se boha se rychle šířila zmítanou zemí a lidé bez domova, Ti jenž ještě včera klesali na duchu se sbíhali ze všech stran ke Craftu. V okolí tvrze si stavěli prosté přístřešky a pod ochranou Řádu se stateční sedláci začali učit dle svých vrozených dispozic novým dovednostem od mistrů tradičních řemesel. Tak v krátkém čase vznikla první úderná jednotka, která se vydala vyčistit od skřetů obchodní stezku kolem zájezdního hostince „U tančící víly“.

********

Úryvek z knihy mistra Ferriho

Autorem veršů jest snílek a kamarád Jirka Končel, aneb Sir Akiros

[zpět]